Životopis

Karel Čapek, příslušník literární generace, která dozrála v letech první světové války, se narodil 9. ledna 1890 v Malých Svatoňovicích. Pocházel z rodiny lékaře jako nejmladší ze tří dětí. Bratr Josef vynikl jako malíř a spisovatel, sestra Helena kromě několika próz je autorkou vzpomínkové knihy Moji milí bratři (1962).

Karel Čapek byl žurnalistou, prozaikem, dramatikem, překladatelem a kritikem, autorem knih pro děti. Studoval na gymnáziu v Hradci Králové a Brně, maturoval na Akademickém gymnáziu v Praze, studium na FF UK v Praze ukončil v roce 1915 doktorátem.

V době Čapkových vysokoškolských studií vznikla knižně publikovaná seminární práce Pragmatismus čili Filozofie praktického života (1918). V letech 1910 – 11 byl Karel Čapek na studijním pobytu v Paříži a v Berlíně.

Po ukončení vysoké školy byl Karel Čapek vychovatelem v hraběcí rodině Lažanských, knihovníkem v Národním muzeu, do roku 1938 pak i redaktorem v Národních listech a v Lidových novinách. Ve Vinohradském divadle působil v letech 1921 – 23 jako dramaturg a režisér.

Karel Čapek podnikl řadu cest do zahraničí, z nichž získal podněty pro své cestopisné fejetony a prózy. Byl zvolen prvním předsedou československého PEN-KLUBU.

Ve své vinohradské vile organizoval Karel Čapek přátelské páteční besedy. Ženou Karla Čapka byla herečka a spisovatelka Olga Scheinpflugová.

Čapkovo mnohotvárné a neobyčejně bohaté dílo přervala náhlá smrt. Zemřel 25. prosince 1938 v Praze na zápal plic. Je pochován na Vyšehradě.

Dílo Karla Čapka

Čapkovu uměleckou osobnost formovalo jeho filozofické a estetické vzdělání a dlouholetá činnost novinářská. Hlásil se k mladé generaci a k jejím snahám o moderní umění.

Próza

• Zářivé hlubiny (1916) – jedná se o knižní vydání jeho povídek otiskovaných v časopisech, napsaných spolu s bratrem Josefem

• Boží muka (1917) – filosofické povídky, které se zamýšlejí (filosofují) nad záhadami lidské duše a osudovými náhodami v životě člověka. První kniha, kterou Karel Čapek napsal sám

• Krakonošova zahrada (1918) – jedná se o knižní vydání jeho próz otiskovaných v časopisech, napsaných spolu s bratrem Josefem. Většina prací pochází z let 1908–1911.

• Kritika slov (1920) – v tomto díle pomocí sloupků podrobil rozboru frázi a její zneužití.

• Trapné povídky (1921) – skepticky uvažuje o smyslu lidské existence a jeho duševna.

• Továrna na absolutno (1922) – fejetonový román. V tomto románu lidstvo získá od českého vynálezce, inženýra Marka, vynález motoru, kterému může jako palivo sloužit jakákoliv látka a kterou spálí beze zbytku. Spolu s tímto zdrojem energie lidstvo postupně získá blahobyt. Při spalování se ale uvolňuje záření – absolutno, které dělá z lidí náboženské fanatiky. Postupně těchto lidí přibývá a s tím začíná chaos. Nakonec vypuká válka, která končí úplným vyčerpáním, pak si teprve lidé uvědomí viníka a všechny motory zničí.

• Krakatit (1924) – román. Ing. Prokop objeví novou, velmi silnou trhavinu, schopnou zničit celý svět. Jeho přítel Tomeš získá kvůli penězům tajemství krakatitu a uteče. Prokop se ho vydá hledat, aby zabránil zneužití. Na konci se setkává s pohádkovým stařečkem a rozmlouvají spolu o smyslu života. Závěr je postaven na myšlence, že člověk nemá dělat velké skutky, ale jen takové, které mu mají sloužit. Dvakrát zfilmováno Otakarem Vávrou pod názvy Krakatit (1948) a Temné slunce (1980).

• O nejbližších věcech (1925) – knižní vydání jeho sloupků, drobné úvahy

• Skandální aféra Josefa Holouška (1927) – satirické povídky o novinách, novinářích, v nichž autor kritizuje poměry v tisku v období mezi dvěma světovými válkami.

• Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy (1929) – povídky s detektivní tematikou. Jejich příběh je podáván humornou formou. Hrdina většinou není velký zločinec, ale zlodějíček, také kriminalista je obyčejný člověk. V těchto dílech jde především o vystižení různých typů osob. V povídkách se odráží relativismus – není přesně dána pravda, záleží na úhlu pohledu. Čtení tak není pouze humorné, ale i k zamyšlení.

• Zahradníkův rok (1929) – jedná se o fejetony o zahradničení, zároveň zde pomocí reakcí na děje související se zahradničením (např. počasí) vystihuje českou povahu.

• Marsyas čili na okraj literatury (1931) – zde se v několika esejích zabývá tzv. brakovou literaturou – dochází k závěru, že její existence je nutná. Jedná se o poměrně kvalitní rozbor tohoto žánru.

• Apokryfy (1932) – povídky, ve kterých stylizuje historická a především biblická témata

• O věcech obecných čili Zoon politikon (1932) – fejetony a stati

• Hordubal (1933, zfilmováno 1937) – základem této novely byla skutečná událost, kdy se sedlák (Hordubal) po několika letech práce v Americe vrátil domů na Podkarpatskou Rus a byl zavražděn svojí ženou a jejím milencem. Čapek si zde kladl otázky, jako zda jsme vůbec oprávněni spravedlivě soudit vinu. Při usvědčení se ztratí Hordubalovo srdce, což symbolizuje nevyřešený příběh Hordubala.

• Povětroň (1934) – v této novele je z trosek letadla vytažen bez jakýchkoliv dokladů člověk. Tři svědci jeho umírání (zdravotní sestra, básník a jasnovidec) si na základě vlastních představ a zkušeností vytvářejí představu o umírajícím (na základě toho, jací jsou sami).

• Obyčejný život (1934) – železniční úředník v penzi líčí svůj „obyčejný život“ a zamýšlí se nad ním. Postupně dochází k přesvědčení, že se vlastně skládá z mnoha osobností, které dohromady tvoří jeho osud. V lednu 2019 byl román zpracován jako desetidílná četba na pokračování. Pro rozhlas adaptoval: Jan Němec, dramaturgie: Ludvík Němec, zvukový mistr: Walter Rient, v režii: Lukáše Kopeckého četl Igor Bareš.

• Válka s Mloky (1936) – Lidé objevují zvláštní tvory – mloky, inteligentní živočichy, které lidé začnou cvičit jako levnou pracovní sílu. Mloci se však vzbouří, začnou organizovat svůj vlastní stát, zvolí si svého vůdce a žádají pro sebe „životní prostor“. Vše spěje nevyhnutelně k válečnému konfliktu.

• První parta (1937, zfilmováno 1959) – děj tohoto románu se odehrává v dole, kde po závalu zůstane několik horníků a vedení dolu hledá dobrovolníky na jejich záchranu. Toto dílo je oslavou lidské solidarity.

• Jak se co dělá – soubor causerií.

• Život a dílo skladatele Foltýna (1939, vydáno posmrtně, televizní inscenace 1992) – nedokončený román.

Dramata

• Lásky hra osudná (napsáno 1910, vydáno 1922) – jednoaktovka; napsáno spolu s bratrem Josefem.

• Loupežník (1920, zfilmováno v roce 1931) – komedie zabývající se vztahem mladé a starší generace. Loupežníkem je student s pověstí lehkovážného mladíka, jenž se zamiluje do dcery svého profesora, který o jejich lásce nechce ani slyšet. Loupežník nakonec využívá nepřítomnosti rodičů a zamkne se se svou láskou v jejich domě a odmítá je pustit dovnitř. Nakonec donutí pana profesora k přiznání, že mladá generace není tak špatná, jak si jeho generace představuje.

• R.U.R. (Rossum’s Universal Robots – Rossumovi Univerzální Roboti, 1920) – v tomto vědeckofantastickém dramatu poprvé zaznělo slovo robot, které Čapkovi poradil bratr Josef. Čapek zde varuje před zneužitím techniky. Továrník Rossum vyrábí dokonalé roboty, kteří jsou k nerozeznání od lidí. Roboti postupně vykonávají stále více práce a lidé postupně degenerují. Roboti se vzbouří a začnou vyvražďovat lidi, nakonec vyvraždí všechny až na starého Alquista. Robotům hrozí zánik, protože nejsou schopni vyrábět sami sebe; po Alquistovi chtějí, aby zase objevil tajemství jejich výroby. Alquist se snaží všemožně zjistit informace o konstrukci robotů, dojde i na vivisekci. Mezitím se na scéně objeví roboti z poslední série, Primus a Helena, kteří mají některé lidské vlastnosti, jež ostatním robotům chybí. Alquist zjistí, že se milují, a požehná jim jako zakladatelům nového rodu. (problém – svět zamoří roboti; spása – v lásce)

• Ze života hmyzu (1921, zhudebněno J. Cikkerem) – alegorický pohled na svět hmyzu, který představuje různé lidské vlastnosti a lidské typy. Na záchranu skutečných hodnot vystupuje tulák, který nejprve mraveniště nezaujatě pozoruje, ale nakonec se z pozorovatele stane aktivním účastníkem děje a rozšlapává mravenčího vůdce. Napsáno spolu s bratrem Josefem.

• Věc Makropulos (1922) – tajemná žena Elina Makropulos prozradí, že je jí ve skutečnosti 300 let. Je dcerou alchymisty, který působil na dvoře císaře Rudolfa II. v Praze a který objevil elixír mládí. Císař mu nařídil, aby tento přípravek vyzkoušel na své dceři. Mnoho lidí jí její nesmrtelnost závidí, ale ona je unavena žitím, protože lidské bytí je těžkým údělem. Za 300 let poznala všechny lidské vlastnosti, vidí už jen něco, co se stále opakuje, což ji unavuje. Přesto se však bojí smrti. Toto Čapkovo dílo bylo kongeniálně zhudebněno Leošem Janáčkem v jeho stejnojmenné opeře, která je pravidelnou součástí repertoáru světových operních domů.

• Adam stvořitel (1927) – Adam je nespokojen se světem, jaký je, proto jej zničí a vytvoří nový. Je zklamán, protože brzy zjišťuje, že nový svět není lepší než ten, který zničil. Napsáno spolu s bratrem Josefem.

• Bílá nemoc (1937, zhudebněno T. Andrašovanem, zfilmováno H. Haasem roku 1937) – objevuje se diktátor (Maršál), který chce válku (Adolf Hitler), ale zároveň s ním se objevuje strašlivá nemoc, která zabíjí lidi. Touto nemocí onemocní i diktátor; jeden mírumilovný lékař (Galén) nachází lék. Nabízí diktátorovi, že ho vyléčí výměnou za mír. Diktátor nakonec přijímá, ale lékař je zabit zfanatizovaným davem cestou k němu. Na konci díla vypuká válka.

• Matka (1938) – V tomto dramatu hlavní hrdinka, matka Toniho, se svými rozhovory snaží zabránit svému jedinému žijícímu synovi (její starší synové i manžel již zemřeli nebo padli), aby odešel bojovat. Teprve poznání, že nepřítel zabíjí i malé děti a že ona není sama, kdo prožívá ztrátu svých synů, ji donutí dát Tonimu pušku a pustit ho do války. Její zemřelí synové a manžel vystupují ve hře jako normální postavy, se kterými matka rozmlouvá.